Domácí úkoly: ano či ne?

Protože učím angličtinu, tak vím, že abychom se cizí jazyk naučili, je nutné učit se soustavně. Každý den. ALE. Jako mamince dítěte s dyslexií mi vždy přišlo nespravedlivé, že zatímco ostatní děti běhají venku, tak dcera sedí celé odpoledne nad učením. Má dyslexii a obvyklý mix ostatních odlišností včetně poruchy pozornosti a tak úkol, který mají ostatní děti hotový za 10 minut píše třeba 2 hodiny.

Kdo nezažil, ten si možná myslí, že přeháním. Ale tohle píšu spíš pro ty, kdo to zažívají dnes a denně. Musí čelit psychickému tlaku, který vzniká při pohledu na vlastní vyčerpané a nešťastné dítě, ale také tlaku ze strany školy. Opavdu musí?

Je to těžké. Dyslexie bývá obvykle spojená s potížemi s pamětí. Děti s dyslexií mívají potíže se soustředěním (ať už ADD nebo ADHD). Z vyučování si proto často mnoho vědomostí neodnesou a je velmi důležité je tedy doplnit a upevnit v rámci domácí přípravy. Ale jak, když je dítě po skončení vyučování unavené a často i psychicky "dole", protože zase nestíhalo, něco "zkazilo" a nevědělo?

Klíčem a cestou z takové situace může být nastavení skutečně dobrého vztahu mezi rodičem a učiteli. Pokud se jedna strana může spolehnout na druhou, je napůl vyhráno, protože společně mohou vytvořit plán na domácí přípravu tak, aby dítě nepřetěžoval, ale zároveň mu umožnil držet krok s ostatními. Domácí úkoly už nemusí být strašákem, ale prostou pravidelnou rekapitulací toho, co je třeba si zopakovat, aby se ty opravdu důležité informace nevytratily. Držím Vám i Vašim dětem palce!

Máte-li pocit, že jste na všechno sami a nevíte jak svému dítěti pomoci, ozvěte se. PRVNÍ DYS POMOC nabízí konzultace a pomoc s domácí přípravou rodičům dětí s dyslexií už od roku 2016.

prvni-dys-pomoc@email.cz