I děti s dyslexií mohou číst rychle

Dcera si v knihovně vybrala relativně "tlustou" knihu. Má dyslexii a tak není čtení její nejsilnější ... Ne. Co já vlastně vím o jejím čtení? Dcera je v 7. ročníku a tak už společně nahlas nějakou dobu nečteme. Jak můžu objektivně posoudit její čtenářské dovednosti? Začala jsem tím, že jsem se jí zeptala jestli při tichém čtení čte rychleji než nahlas. Podívala se na mne udiveně - "samozřejmě čte v hlavě rychleji, než nahlas". Aha.

Hlasité čtení je velmi důležité v prvním a druhém ročníku, když se děti učí číst. Jedině při hlasitém čtení máme možnost se přesvědčit, že děti zvládly základy čtení a případně jim pomoci, pokud ne. Ve vyšším věku pak pomocí hlasitého čtení cvičí děti přednes, veřejný projev.

Ovšem přednes je jedna věc, ale většinou zkrátka čteme, abychom se něco dozvěděli. A tady dochází k prvnímu problému. Při hlasitém čtení se děti soustředí na příliš mnoho věcí - čtení, zpracování textu a mluvení. Pro dítě s dyslexií je to příliš mnoho úkonů zároveň a tak je výstup - hlasité čtení - i díky tomu často pomalé, se zadrháváním, opakováním již přečteného atp. Navíc často dítě neví, co vlastně četlo. Tím je naše představa o čtenářských schopnostech dítěte značně zkreslená!

S malými dětmi je nutné číst nahlas a jejich vztah ke čtení můžeme velmi kladně podpořit společným hlasitým čtením (společné čtení pohádek před spaním u nás fungovalo dobře).

Starší dítě s dyslexií, které nahlas čte opravdu nerado, nás pak může překvapit tím, že je překvapivě vcelku pohodovým (třeba i rychlým) "tichým" čtenářem. Důležité nakonec je, že nám dokáže o obsahu knížky nebo článku něco zajímavého říct. A to bude fajn (nejen kvůli čtení).